Každou organizaci bez ohledu na velikost, odvětví a náplň činnosti silně ovlivňuje okolní prostředí. Toto prostředí je velmi dynamické, neustále se mění a působí v něm mnoho vzájemně propojených faktorů. Úspěch organizace proto tkví ve schopnosti se takovému prostředí pružně přizpůsobovat. Vhodný nástroj k tomu poskytuje tzv. benchlearning, který experti projektu SRP plánují aplikovat na školské prostředí.
Vliv dynamiky vnějšího prostředí se totiž nevztahuje pouze na organizace poskytující produkty a služby v soukromém sektoru, ale dotýká se celé řady organizací sektoru veřejného včetně organizací poskytujících vzdělání, tedy všech typů škol. Proto musí i školy přistupovat k realizaci někdy až zásadních změn strategií, organizačních struktur, postupů výuky, informačních systémů apod. Lze konstatovat, že v pohledu manažerů i vedení škol by dnes měla existovat poměrně vzácná shoda ve vymezení základních kritických faktorů úspěšnosti:
-kvalita – schopnost uspokojovat poskytovanými službami požadavky všech zainteresovaných stran (v případě vzdělávacích organizací státu, zřizovatele, rodičů, žáků, zaměstnanců apod.),
-čas – schopnost reagovat na změny požadavků zainteresovaných stran co nejrychleji,
-náklady – schopnost rychle plnit požadavky zainteresovaných stran s co nejmenší spotřebou zdrojů,
-znalosti zaměstnanců – právě a pouze ty jsou předpokladem k tomu, aby se organizace vyrovnaly se všemi zbývajícími faktory.
Již dostatečně známým a opakovaně zmiňovaným fenoménem v oblasti rozvoje znalostí zaměstnanců je pojem tzv. učící se organizace. Za učící se organizaci lze považovat každou organizaci, jejíž zaměstnanci se podrobují různým formám teoretického i praktického vzdělávání. Efektivnost zvolených forem učení je přitom dramaticky rozdílná. Objem osvojených znalostí u tradičních forem učení se, jako je výklad lektora a studium literatury, je v lepším případě kolem 10 %, zatímco u sdílení znalostí a novějších metod je to až 90 %!
Mnohé zahraniční zkušenosti pak ukazují, že nejlepší cestou sdílení znalostí a dobré praxe je tzv. benchmarking, resp. benchlearning. Benchlearning probíhá paralelně s benchmarkingem, ale v benchlearningu navíc dochází k intenzivnímu osvojování si nových poznatků. Zatímco benchmarking srovnává a přebírá současné postupy nejlepší praxe, benchlearning znamená, že se učíme a vylepšujeme další osvědčené postupy. Prakticky všechny formy a typy benchlearningu vycházejí z naprosto srozumitelného základu: Jestliže jsme se ve vlastním prostředí rozhodli přistoupit ke změnám a zlepšování, proč se nepoučit u někoho, kdo už má s něčím podobným dobré zkušenosti a je ve zkoumané oblasti dále než my? Benchlearning je způsobem učení se z lepší cizí reality, než je realita vlastní.
Uplatnění benchlearningu ve školním prostředí
Využití benchlearningu v prostředí škol není naprostou samozřejmostí. Jedním z mála příkladů jeho aplikace je snaha Národního institutu pro další vzdělávání o realizaci benchlearningu v rámci aktivit projektu SRP. Jako součást aktivity Individuální pomoc se vytváří model systému intenzivní podpory školám s cílem pomoci ke zvýšení efektivity škol v oblasti strategického řízení a plánování a pedagogického vedení. Jedním z přístupů, který bude k naplnění cílů projektu a této klíčové aktivity využit, je navržený model benchlearningu. Ten v rámci intenzivní podpory školám předpokládá zapojení vybrané skupiny škol k pilotnímu ověření. Pilotní ověření modelu by mělo probíhat v pěti fázích, které znázorňuje následující obrázek (pětifázový model benchlearningu):
1.Iniciační fáze musí být v kompetenci vedení škol a představuje množinu činností, v jejichž rámci si vedení školy musí ujasnit své priority a taktiku pro naplňování strategických záměrů. Jestliže shledá užitečnost, resp. nutnost změn ve vlastní škole, mělo by vhodnými přístupy prověřit, zda je škola „zralá“ k organizování a provedení prvního benchlearningu, a následně přijmout rozhodnutí k jeho realizaci.
2.Plánovací fáze se vyznačuje výběrem objektu benchlearningu, jmenováním a proškolením týmu benchlearningu, posouzením a kvantifikací úrovně vlastní výkonnosti a výběrem alespoň jednoho partnera pro realizaci benchlearningu.
3.Analytická fáze benchlearningu je typická podrobným zpracováním a vyhodnocením dat o vlastní výkonnosti, resp. výkonnosti partnerů. Benchlearningový tým zde musí jednoznačně určit rozdíly (mezery) ve výkonnosti a nalézt jejich příčiny.
4.Výstupy z analytické fáze mají charakter informací, které jsou impulzem k rozhodování o tom, co ve vlastní škole budeme dělat dál. Vedení školy navrhuje cíle vlastního zlepšování. Toto představuje integrační fázi.
5.V realizační fázi se naplánují a poté efektivně a účinně do praxe zavedou taková opatření, která zacelí dříve identifikované mezery ve výkonnosti, a dočasně tak zamezí dalšímu zaostávání za jinými školami.
Neoddělitelnou součástí jednotlivých fází benchlearningu je proces učení se. Po každé fázi je žádoucí poučit se z vlastních chyb i z chyb ostatních partnerů, stejně jako z lepší praxe zjištěné u partnerů benchlearningu.
Autor: David Vykydal