Jan Florian: Inspiromaty SRP nám velmi vyhovují
S prosbou o rozhovor jsme tentokrát oslovili Jana Floriana, manažera Místní akční skupiny (MAS) Český Západ. Rozebírali jsme nejen jeho dosavadní zkušenosti s místním akčním plánováním (MAP), ale i související specifika a problémy regionu. Řeč byla také o nedávno uveřejněných Inspiromatech. Potvrdilo se, že dokumenty jako třeba kontrolní list pomáhají zajistit, aby se ve složitém procesu tvorby MAP na něco nezapomnělo.
Aktivity místních akčních skupin se v západní části Plzeňského kraje rozběhly v roce 2004 a orientovaly se dosud hlavně na rozvoj venkova. Jak vám dřívější zkušenosti pomáhají dnes při tvorbě MAP?
Místní akční skupiny fungují jako zpracovatelé všech místních akčních plánů (MAP) s výjimkou Plzně. Jsme zvyklí vytvářet podmínky pro věcnou diskusi aktérů, organizovat setkání, workshopy, konference, otevírat témata, klást otázky, seznamovat lidi, kteří by se možná jinak nepotkali nebo o sobě a svých aktivitách nevěděli. Známe dobře terén, víme, na koho se obrátit, známe starosty, ale i neziskové organizace, které v regionu působí a k práci s dětmi a mládeží mají blízko.
Z toho plyne, že problémy regionu řešíte komplexně, napříč sektory.
V tom tkví podle mne obrovský potenciál, který vkládáme do tvorby MAP od začátku. Jiný zpracovatel by si musel tyto kontakty teprve vytvořit a se specifiky daného regionu se seznámit. Novinkou tak pro nás byla většinou jen samotná školní půda, tedy poznání, jak to ve školách skutečně funguje, s čím vším se musí ředitelé a učitelé potýkat. Na druhou stranu nám to umožňuje pohlížet na věci trošku z nadhledu. Přesto se snažíme porozumět i každodenním problémům, které ředitele a učitele trápí a leckdy zdržují od práce s dětmi.
V současné době zpracováváte MAP rozvoje vzdělávání ve správním obvodu ORP Stříbro. Mohl byste popsat, čeho se vám už podařilo dosáhnout?
Začali jsme poměrně brzy. První setkání zástupců škol a zřizovatelů jsme uspořádali už v červnu 2015. Chtěli jsme otevřít debatu. Máme štěstí, že se nám podařilo sestavit velmi kvalifikovaný tým – projekt má na starosti kolegyně, která působila jako vedoucí DDM, spolupracujeme se socioložkou, specializující se na venkovské školství, a další kolegyně, která se zabývá sociálním začleňováním, pracovala dříve pro MPSV, organizaci Člověk v tísni a nyní pro lokálního poskytovatele komunitních sociálních služeb.
Jak debaty probíhaly?
Začali jsme rozhovory s řediteli, vedoucími učitelkami mateřských škol a poté se zřizovateli. Úmyslně klademe ty nejzákladnější otázky, chceme popsat, jak věci fungují, co by mohlo fungovat lépe. Ředitelé i zřizovatelé si díky tomu uvědomují, že o řadě věcí spolu prostě nemluví, protože na takové diskuse není čas nebo je považují za zbytečné. Ale už jen pojmenování těchto problémů může přinést drobné změny. Povedlo se nám také zorganizovat Fórum vzdělávání k ožehavému tématu společného vzdělávání. Přizvali jsme několik inspirativních osobností a zástupců různých organizací, aby s místními aktéry diskutovali na této otevřené platformě.
Na jaké problémy právě teď narážíte a co děláte pro jejich řešení?
Často se u pracovníků ve školství setkáváme s pocitem bezmocnosti, únavy, vyhoření, nedostatkem motivace. Na jednu stranu mají pocit, že už tady všechno bylo, že už vše vyzkoušeli, na druhou stranu jsou ale velmi rádi, že s nimi diskutujeme o jejich práci a problémech způsobem, jakým to asi zatím nikdo nedělal. Na učitele a ředitele jsou kladena obrovská očekávání. Když slyším, co vše musí zvládnout a stihnout, je to téměř nadlidský výkon. Snažíme se je proto příliš nezatěžovat a chceme jim nabízet formát setkání, který pro ně může být osvěžující a inspirativní. Jsem přesvědčen, že kromě zajímavého programu je přínosná i samotná podoba setkání.
Je problémem také sociální začleňování?
Ano, ale ne v té podobě, v jaké se o něm často diskutuje v médiích, tedy začleňování zdravotně handicapovaných či menšin. Závažnějším problémem je začleňování dětí a žáků z rodin ohrožených chudobou nebo z nepodnětného prostředí. To vnímáme jako skrytý problém, který je třeba řešit na lokální i národní úrovni. V každé škole se najdou děti, které nenosí svačiny, nemají zaplacené obědy, nejdou se školou do divadla, na školní výlet nebo na plavání. V každé škole řeší takové situace jinak, více či méně citlivě, s větším či menším pochopením pro situaci rodiny a dítěte, ve spolupráci s dalšími, nebo izolovaně – a výsledkem může být snaha o začlenění, nebo spíše nevyloučení takového dítěte od počátku jeho docházky, nebo naopak jeho stigmatizace už v raném věku.
Vzdělávací potřeby ve vašem regionu charakterizuje skutečnost, že kraj je výrazně orientován na strojírenský a potravinářský průmysl. Jak tento fakt reflektujete ve vaší místní rozvojové strategii?
Velká část zaměstnanosti v našem regionu dnes samozřejmě souvisí s těmito oblastmi. Profesní příprava je ale spíš otázkou dalších stupňů vzdělávání, kterými se zabývají kolegové v krajském akčním plánu (KAP). Z pohledu MAS je pro nás důležitá otázka místní identity, zájmu dětí zůstat v regionu, nebo se sem alespoň vracet. Chceme proto, aby vzdělávání v malých venkovských školách a dětství a mládí strávené na venkově nebylo bariérou pro další rozvoj, aby se děti z venkova necítily v městských školách pozadu, aby neměly pocit, že jim na vsi něco uteklo. To ale současně znamená, že úroveň, dostupnost a rozsah vzdělávání i možnosti volnočasového vyžití musí být na venkově na odpovídající úrovni.
Zůstaňme ještě u místní rozvojové strategie, kterou MAS Český Západ vytyčila na roky 2014–2020. Jak se vám daří naplňovat její cíle prostřednictvím projektů v rámci Evropských fondů?
Zatím jsme bohužel na začátku. S přípravou strategie jsme začali poměrně brzy, již v polovině roku 2013 jsme uspořádali velkou regionální konferenci, na které jsme definovali potřeby našeho území. Chtěli jsme začít s implementací již v roce 2014. Bohužel se příprava tzv. komunitně vedeného místního rozvoje (CLLD) značně protáhla.
V nedávné době jsme dali k dispozici devět Inspiromatů, které výrazně usnadňují proces místního akčního plánování. V čem vám naše nová metodická vodítka pomohla?
Vzhledem k tomu, že jsme s přípravou začali docela brzy, byly pro nás některé věci spíš ujištěním, že jsme postupovali správně, případně nás upozornily na detaily, kterým jsme nevěnovali tolik pozornosti. Další vodítka nám pomáhají dobře se připravit na kroky, které nás teprve čekají. Používáme je jako takový check-list, zda jsme na něco nezapomněli. Velmi nám vyhovuje zejména jejich forma a doporučující charakter. Škoda, že podobné pomůcky nejsou běžně připravované i pro jiné koncepční materiály, které zpracováváme.
Jaká doplnění nebo vylepšení vám naopak chybí? Co byste ještě uvítali?
Velmi se těšíme na setkávání zpracovatelů MAP na krajské úrovni. Ačkoliv se jako MAS setkáváme při řadě příležitostí, málokdy se koncentrujeme jen na jedno téma. Jsem přesvědčen, že ve sdílení zkušeností, nápadů, kontaktů a expertů máme potenciál, který nám kolegové z krajského pracoviště NIDV pomohou využít. Zajímavá by byla i setkání zpracovatelů MAP napříč republikou k různým tématům.
Jan Florian
Manažer MAS Český Západ. Z Prahy do plzeňského regionu jej přivedlo představení literárně-dramatického souboru Bílá síť, ve kterém jako dítě účinkoval. Od té doby jezdil do západních Čech pravidelně, až se sem před jedenácti lety přestěhoval natrvalo, začal pracovat v MAS a založil zde rodinu. Působí také jako místopředseda Národní sítě Místních akčních skupin České republiky, kde se zabývá především připomínkováním pravidel pro realizaci komunitně vedeného místního rozvoje (CLLD).
Lukáš Pfauser