V červenci 2019 jsme společně s dalšími pedagogickými pracovníky absolvovali vzdělávací stáž ve Francii, ve městě Toulouse, zaměřenou na GRV – globální rozvojové vzdělávání. Organizuje MZV a NIDV.
Úvodem: Globální rozvojové vzdělávání je proces, který přispívá k pochopení rozdílů, podobností a souvislostí mezi životy lidí v rozvojových a rozvinutých zemích a usnadňuje porozumění ekonomickým, sociálním, politickým a environmentálním procesům, které je ovlivňují. Globální rozvojové vzdělávání směřuje k přijímání zodpovědnosti za vytváření světa, kde mají všichni lidé možnost žít důstojný život.
Studijní cesta byla zaměřena na aspekty GRV tak, jak jsou pojímány v systému francouzského školství. Navštívili jsme školy i jiné instituce a viděli a slyšeli spoustu zajímavého. Bylo by to dlouhé povídání, takže jen výsek, v bodech, jaké to mají francouzští učitelé, a je na každém, co hodnotí jako plus nebo minus.
- Vzdělávací systém je silně centralizovaný a školy mají jasně daný vzdělávací program bez disponibilních hodin a možnosti se odlišit, pro všechny školy jsou shodné osnovy.
- Centralizace se projevuje i při zaměstnávání učitelů. Ti procházejí jakýmsi testováním, na základě jehož výsledků jsou umisťováni do škol bez ohledu na jejich bydliště či vlastní priority. Takže umístěnky. A rodiny se stěhují za prací.
- Ředitel školy nemá možnost vybrat si své učitele. Pokud se jednou stane ředitelem, není cesty zpět, pouze může být umístěn jako ředitel na jinou školu.
- Úvazek učitele v primárním a nižším sekundárním vzdělávání (6-16 let) je 18 hodin a nemá dohledy. Dohledy zajišťují jiní pracovníci školy.
- Francouzský učitel si jako prevenci proti vyhoření může vždy po pěti nebo šesti letech praxe vybrat půlroční až roční placené (cca 85%) volno.
- Nemají koordinátory EVVO tak, jak je tomu u nás, a to prý proto (cituji), že koordinátorů mají tolik (např. koordinátor umění, školního klimatu apod.), že už by to neměl kdo dělat.
- Další vzdělávání učitelů funguje ve Francii podobně jako u nás, ale plánují, že se budou učitelé vzdělávat ve svém volném čase, alespoň převážně.
- Rozšíření povinného vzdělávání se plánuje namísto od současných šesti let (až do 16) od tří let věku dítěte.
- Děti nesmějí ve škole vůbec používat mobily.
- Maturuje se i z tělocviku J.
A nakonec alespoň jedna ukázka z toho, co mě tam velmi zaujalo, až nadchlo:
Nebudu psát o menšinách nebo o lidech, kteří stanují na ulicích, o vzdělávání dětí s jiným rodným jazykem atd… to by bylo opravdu nadlouho, ale smekám… Takže zůstanu u školství. Zaujalo mě motto „ZEMI MÁME VYPŮJČENOU OD NAŠICH DĚTÍ“. Ano, naše děti tu budou po nás zápasit o přežití, ne my. Navštívili jsme jednu školu poblíž Toulouse. Je vystavěna podle nejpřísnějších ekologických pravidel, která platí pro všechny plánované stavby budoucích školních budov ve Francii. Třídy jsou orientovány na sever-jih, použitým materiálem je dřevo a cihly. Podle intenzity světla venku se snižuje intenzita svícení žárovek, žaluzie se automaticky upravují, aby byl vhodně kombinován poměr teplo/světlo. Ve školní kuchyni, která spolupracuje s místními spolky, se využívají lokální potraviny a v kuchyni mají stroj, který rozmixuje zbytky, vysuší je na prášek a ten se používá jako hnojivo. Žáci si nabírají jídlo sami a jsou vedeni k tomu, že nemají nechávat zbytky. Škola má v zemi zabudované kontejnery, do kterých stéká dešťová voda a ta se používá na splachování toalet, topí se něčím, jako jsou naše pelety… A navíc je ta škola krásná.
Absolvovanou zahraniční stáž považuji za velmi přínosnou a inspirativní a děkuji organizátorům za perfektně odvedenou práci.
Zapsaly:
Mgr. Petra Holasová, ředitelka Fakultní základní školy Ústí nad Labem, České mládeže 230/2
Mgr. Eva Řádková, pedagožka Gymnázia Vincence Makovského se sportovními třídami v Novém Městě na Moravě, Leandra Čecha 152